Rodina a děti

Proč děti zlobí?

By: Gerry Thomasen

„Protože se nudí!“ Takovou odpověď často slyšíme na otázku: proč děti zlobí?

Děti však vůbec neví, co to nuda vlastně je. Naše ratolest do svých šesti let neuvěřitelně rychle absorbuje veškeré poznatky, zážitky, velmi si všímá, co slyší, co vidí, na všechno si chce sáhnout či ochutnat… Velmi záleží na schopnostech rodičů, na jejich kreativitě, způsobech, jakými dokážou své děti zabavit, zaměstnat, zaujmout.

Zlobení je normální

Je třeba si však říci, že občas zlobí všechny děti. Bez toho bychom přece ani nevěděli, že je máme. Ani dospělý člověk není mnohdy spokojen, špatnou náladu má někdy po celý den a stejně tak je třeba vnímat i chování dětí. I ony někdy mají špatnou náladu a mají na to právo.

Pokud by ale naši potomkové měly „své dny“ stále, zřejmě nebude něco v pořádku. Potom vyvstává otázka, proč děti zlobí?

Důslednost je nutná

Odmalička by mělo dítě vnímat, co může dělat a naopak co se dělat nesmí. Je třeba důsledně trvat na tom, aby splnily všechno, co se po nich žádá. Jistěže rozlišujeme požadavky. Jinak budeme postupovat u batolat, jinak u předškoláků. Hlavně ale u všech dětí platí, že musí vycítit od rodičů, kde jsou hranice přijatelnosti. Děti se mnohdy zlobí, když se po nich požaduje něco, co se jim právě nechce. Nesmíme přistoupit na jejich rozmar a ustoupit. Je velmi důležité trvat na splnění našeho požadavku. I za cenu odepření něčeho, co má rádo. Jenom takto pochopí, že je to prostě nutnost. Párkrát bude pro něj náš požadavek třeba nepříjemný, dítěti by bylo snadnější se našemu rozkazu vyhnout, avšak když rodič neuhne, stává se požadovaná práce spojená kupříkladu s úklidem hraček pro ratolest samozřejmostí. Ono se za to na rodiče nezlobí. Začne samo automaticky vnímat autoritu rodiče.

Po splnění i běžných rodičovských žádostí směřujících na děti je třeba je pochválit. Zároveň je velmi prospěšné vysvětlování, proč chceme, aby se věci vykonaly právě tak a tak, a co by se mohlo stát, kdyby neposlechly. Velmi výchovně působí uvedení příkladů, co by mohlo následovat, kdyby neposlechlo. Jaké škody by mohly nastat, anebo co by se mohlo stát přímo jemu

Děti takovýmto způsobem své rodiče samovolně začnou vnímat jako někoho, kdo to s nimi myslí dobře, o koho se mohou opřít, kdo jim ukazuje správné hranice, a ne jenom dospělého člověka, který stále rozkazuje, poroučí.

V mnohém se pak děti s rodiči dobře doplňují, rozumí si a vlastně děti potom nezlobí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOPlist